À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bruno minulé září udeřil se svou první fullenght fošnou, ze které jste mohli něco nakousnout už na eponymním MCD. Přibyly songy navíc, namísto Radka je tu kytara Hireho a za škopky opět Pegas. Bruno a Pegas jsou jasnou devizou kapely, jelikož sami o sobě zaručují kvalitní rytmickou sekci. Navíc Bruno zkombinoval vokály s hostujícím Mikou z I.Nazarene, takže vokální variabilita byla taky zajištěna. A co dál? Hudbu stvořil Bruno a podle toho vypadají kytary. Muzika Hypnos je přímočará, nekomplikovaná a hrne se dopředu někdy jako stíhací tank, někdy těžkopádně jako buldozer. Vzhledem k tomu, že kytary v podstatě kopírují basovou linku (nebo naopak?), nejsou Hypnos ani nijak zvlášť komplikovaní. V podstatě nebýt toho deathovějšího zvuku a vokálů, měli bychom tu thrash. Pro toto tvrzení mluví i fakt, že Hire v sobě nezapře sklony k sólování. Díky tomu jsou mnohé pasáže oživeny jeho prstovou ekvilibristikou, která, ačkoli dobrá, je však klasicky heavy/thrashová A tak Hire místy dostává Hypnos do melodičtějších vod. Po „zlém“ intru vás spálí tři rychlovky Burn The Angels Down, Fatal Shine Of Sky a Infernational. Pak přichází předěl v podobě pomalého a podle mne velmi povedeného „cajdáku“ Lovesong - melodičtější záležitost, proložená Hireho sóly, která se táhne jako med. Připomíná v něčem pomalé věci Dismember v období Killing... Pak na nás vybafne další „intro“ Open The Gates Of Hell... To je opravdu zlé a (sorry) trochu trapné, jelikož v řevu mučených se opakují dvě slova: Inferno... Lucifer... Inferno... Hm, tak nic, no. Ale pak už se zase jede – Sacrilegious a Across The Battlefields... zase se mi vybavují ti Dismember a novější Švédsko, nevím proč. Album zavírají dvě známé věci - Breeding The Scums s minimalismem a povedeným valivým riffem á‘la Unleashed (zase Švédi) a titulní vypalovačka In Blood We Trust se skvěle vychytaným refrénem. A outro... Bruno rozhodně nepřichází s ničím novým ani převratným. Nesází na techniku, ale na údernost a srozumitelnost songů. Pokud jde v Hypnos o tohle, pak je In Blood... rozhodně povedená a dobře udělaná deska, která dobře funguje jak na CD, tak živě. Hledáte-li ale něco nového a neotřelého, pak vás Hypnos svým old school thrash/deathem asi těžko posadí na prdel. Ale Hypnos nejsou Dark, he, he...
8 / 10
1. Incantation
2. Burn The Angels Down
3. Fatal Shine of The Sky
4. Infernational
5. Lovesong
6. Open The Gates of Hell
7. Sacrilegious
8. Across The Battlefields
9. Breeding The Scum
10. In Blood We Trust
11. After The Carnage
Deathbirth (EP) (2023)
The Blackcrow (2020)
The Whitecrow (2017)
Heretic Commando: Rise Of The New Antichrist (2012)
Halfway To Hell (EP) (2010)
Rabble Manifesto (2005)
The Revenge Ride (2001)
In Blood We Trust (2000)
Hypnos (EP) (2000)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Morbid Records
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.